Ptejte se, dokud je čas!
Tak jsme nazvali výrobu vzpomínkových krabic, které vznikly jako výsledek společného vzpomínání žáků a žákyň ze ZŠ Letohradská a klientů a klientek sociálně odlehčovacího centra Prahy 7. Jde o první část projektu Rozvoj reminiscence v Diakonii a církvi, podpořeného Českobratrskou církví evangelickou.
Cílem projektu je posílení mezigenerační soudržnosti - propojování generací, setkávání dětí, mladých lidí, seniorů a seniorek při cíleném a tvořivém vzpomínání. Přidanou hodnotou je rozvoj sociálního cítění mladých lidí, učení komunikaci a budování pozitivního vztahu ke stáří a starším lidem.
K projektu vznikla samostatná graficky zpracovaná brožura, která funguje jako návod pro ostatní, kteří by chtěli metodu reminiscence využít. Ke stažení zde:
Ptejte se dokud je ještě čas - brožura.pdf
Projekt jsme realizovali od března do června 2019 v následujících fázích:
- Informování o projektu v centru a ve škole
- V centru jsme se setkali se čtyřmi seniorkami, staršími dámami, které nám k této aktivitě vytipovaly místní aktivizační pracovnice. Informovali jsme je přesně o tom, jak bude projekt vypadat – kolikrát se sejdou s dětmi, na jaké etapy života s nimi budou vzpomínat a co bude výsledkem vzpomínání (vzpomínkové krabice, dvě vernisáže, kde se krabice představí).
- Ve škole jsme se nejprve sešli s dětmi, informovali o projektu, ale také jsme si s nimi povídali o jejich znalosti starších lidí a o tom, jak ony samy komunikují se svými prarodiči, případně s jinými staršími lidmi. Následovalo školení, které realizovaly lektorky Reminiscenčního centra. Ty děti zábavnou formou informovaly o reminiscenci, o době, ve které žili jejich prarodiče a o stáří obecně.
Lektorky Blanka a Jitka vedou školení o reminiscenci v ZŠ
Jak se telefonovalo?
Představa starého člověka…
Stroj času děti přenesl do minulosti…
- Vzpomínání v centru
- První setkání bylo společné, seznamovací, všech osmnáct dětí ze šesté třídy spolu se dvěma učitelkami poprvé navštívili dámy z centra, které se chtěly projektu vzpomínání zúčastnit. Přítomny byly i aktivizační pracovnice a asistentky, které měly později při vzpomínání napomáhat.
Při prvním setkání se nejen vzpomínalo, ale promítali jsme i staré fotografie a pouštěli oblíbené písničky.
- Následovalo pět setkání, kdy čtyři až pět dětí zpovídalo jednu starší dámu. Tématy vzpomínek byly moje rodina a místo narození, dětství a dětské hry, škola, dospívání a lásky, první zaměstnání a koníčky. Děti byly na témata připravené, ptaly se a zapisovaly si. Také dámy se na setkání připravovaly, ukazovaly staré fotografie a každé setkání si užívaly.
- Výroba vzpomínkových krabic
- Na základě zaznamenaných vzpomínek pak děti vyrobily každé dámě její vlastní krabici vzpomínek, kde znázornily konkrétní vzpomínky nebo nějakou životní etapu.
Z výroby vzpomínkových krabic
- Vernisáže
- První vernisáž proběhla ve škole, žáci představili jednotlivé krabice a vyprávěli, co se o dámách a jejich životě dozvěděli. Přítomni byli jak rodiče a paní učitelky, tak pracovnice centra a paní Brigita, jedna ze vzpomínajících.
- Vernisáž v centru
Druhé představení vzpomínkových krabic se odehrálo v centru, kam kromě žáků přišli i klienti a klientky centra a dámy samotné. Ty neskrývaly dojetí nad tím, jak děti jejich životní příběh zobrazily.
- Reakce účastníků a účastnic
Na následujících plakátech citujeme reakce jak žáků, tak zúčastněných dam. Ač na obou stranách před projektem zazněly obavy ze setkání, konečné hodnocení bylo velmi pozitivní.
Druhou etapou projektu bude reminiscenční divadlo, představení ze vzpomínek, které proběhne v evangelickém kostele ve Střešovicích 20. října 2019.
KRABICE
Krabice paní Helenky
Krabice paní Blanky
Krabice paní Brigity
Krabice paní Milušky