Zkusme to dotykem - reportáž z kurzů práce s tabletem pro seniory "Digiklub"

V prvním prosincovém týdnu se na jednom z kurzů scházelo osm seniorů: dva muži, šest žen. Někteří mají dotykové přístroje různých velikostí s sebou, jiní si je půjčí od vedoucího kurzu. Je ovšem poznat, že starší generace i přes zájem o moderní technologie hezky konzervativně spoléhá na záznamové postupy prověřené staletími: na stůl si každý vedle elektronického přístroje položí tužku a papírový zápisník na poznámky.

Než kurz začne, pustí se všichni svorně do glosování generace nejmladší, svých vnoučat, a jejich neschopnosti se od mobilů a tabletů odpoutat. Nic prý nepomáhá snaha rodičů dětem kontakt s těmito přístroji omezovat – třeba tak, že k nim mají přístup jen ve vymezeném čase. Děti jsou vynalézavé a vědí, jak zákazy obcházet. „Vnuk do toho stejně kouká pořád. Podle rodičů může, když tam má slovník a opakuje si slovíčka,“ vykládá jedna z dam. „Je mu dvanáct, je v první třídě gymnázia a je na tom úplně závislý. Jeho šestiletý bratr – ten je na tom úplně stejně!“ Ostatní účastně přikyvují, že to znají také.

Úplné tvůrčí nadšení

Lekce začíná, už devátá v řadě. Minule se probíralo posílání mailů i s přílohami a padlo také několik slov o internetové bezpečnosti – jak rozpoznat takzvaný spam. „Dnes si ukážeme, jak s tabletem fotografovat a jak fotografie upravovat třeba tak, aby z nich vzniklo přáníčko,“ hlásí vedoucí kurzu z Diakonie Rostislav Jakoubek. „Pojďme si to vyzkoušet. Bude to zábavnější než minule.“ Zábavné to skutečně je. Poté co účastníci kurzu s pomocí vedoucího najdou na svých přístrojích ikonu, která je zavede k fotoaparátu, a začnou zkoušet, co fotoaparát umí, spustí se záplava reakcí. „Jé, vy vypadáte na té fotce pěkně!“ hlásí jedna z dam své kolegyni, kterou dostala do záběru. „Prosím, já jsem stiskla spoušť jen jednou, ale vyfotilo mi to pět fotek za sebou, jak to?“ táže se druhá.

Rostislav Jakoubek všechny obchází, s klidným úsměvem vysvětluje a radí. Následuje trénink ve focení takzvaných „selfíček“, tedy autoportrétů, či natáčení videí. Potom je potřeba všem ukázat, kam se získaný materiál uložil, jak se k němu dostat, jak jej prohlížet, případně promazávat.

Vedoucí kurzu má pro dnešní kurz ambiciózní plán: všichni si z internetu stáhnou aplikaci, která umí z nafoceného materiálu vytvořit koláže a výtvarně upravená přání třeba k Novému roku nebo k narozeninám.

Samozřejmě nastávají další komplikace. „Když mi to hlásí, že není optimalizováno pro vaše zařízení, co s tím můžu dělat?“ zazní otázka od jedné z účastnic. „Nic,“ odpovídá pohotově druhá a propukne všeobecný smích. Všechny překážky se daří postupně odstraňovat, i když o většině z přístrojů platí, že jeví tendenci rozhodovat se až příliš samostatně. „Ono si to dělá úplně, co chce,“ lapidárně to vyjádřila další z dam.

Aplikaci se nakonec všem podaří instalovat. Když s její pomocí začnou k fotografiím přidávat barevné rámečky, texty či různé výtvarné doplňky, zaujetí pro věc je maximální. „Úplné tvůrčí nadšení,“ ozve se jeden z komentářů.

Musíme pokračovat

Proč se vlastně senioři o tablety zajímají? Důvodem je třeba zhoršený zrak na čtení. Většina z nich má doma počítač a umí s ním pracovat, tablet ale nabízí možnost písmena si podle potřeby zvětšit. A ještě něco motivuje: zatímco u počítače nebo notebooku musí člověk sedět za stolem, s tabletem lze pracovat kdekoliv – v hlubokém křesle, vleže na posteli i v parku na lavičce. Vejde se navíc pohodlně do tašky a příliš netíží.

Podle Rostislava Jakoubka hlavní výhoda spočívá v ovládání dotykem ruky. Tablet je díky tomu přístupnější i lidem, kteří nikdy s počítačem nepracovali. Zejména když je člověk upoután na lůžko, může mu tablet velmi usnadnit kontakt se světem – i s vnoučaty, kteří na mobilech a tabletech „visí“ od rána do večera.

Kurzy v Praze pro rok 2018 skončily a je zájem o to, aby pokračovaly. „Teď, když už víme tolik, přece nemůžeme přestat. Nezapomeňte na nás, ještě nás jednou pozvěte,“ říká jedna z účastnic, když se s Rostislavem Jakoubkem loučí.

www.lifetool.cz